"Let him live"

14. prosince 2011 v 0:59 | B. |  other

Takže, rozhodla jsem se napsat povídku "let him live". Je to jakoby 5x11, ale v mym podání a z pohledu Blair. Nejsem žádnej Dan Humphrey, takže moc nečekejte.

Reakce naší bývalé adminky S. byla asi takováto :D :

  • Vanessa Small

    S.
    • :DDDDD
    • Jaj
    • Omg )
    • WTF? :DDD

:D
Ale doufám, že vám se to bude líbit. ;)



"Let him live"

Vzbudila jsem se v nemocnici. Všechno mě bolelo, ale jediné, na co jsem mohla myslet bylo, kde je Chuck. Rozhlédla jsem se po místnosti. Seděla u mě Serena.
"Jak ti je?" zeptala se, když viděla, že jsem se probudila.
Neobtěžovala jsem se s odpovědí. "Kde je Chuck? Co je s ním?"
Serena sklopila zrak a mně bylo jasné, že mi neřekne nic dobrého. "Ztratil spoustu krve.. Nevypadá to dobře..."
"Ne.. Ne.." vrtěla jsem hlavou a po tváři mi steklo pár slz. "Potřebuju ho vidět."
"Je na JIPce... Nevím, jestli tě tam pustí.." řekla Serena..
"Počkej.. Co moje dítě??"
Serena sklopila hlavu. "Je mi to moc líto, Blair.. Potratila jsi.. Náraz byl moc velký.."
"Ach, bože.. Ne.. to ne.. To nemůže být pravda." brečela jsem a pořád tomu nemohla uvěřit. Moje dítě nemůže být pryč, to ne. Cítila jsem se, jako kdyby mě zasáhl blesk.
"Je mi to moc líto, Blair. Nedalo se nic dělat.." odpověděla Serena a po tváři jí stekla slza.
"Proč? Proč zrovna já?! Prosím, řekni mi, že to není pravda.. NEMŮŽE to být pravda.."
"Lui je na cestě sem.."
"Ne, to ne.. Nemůžu ho teď vidět. Když jsme jeli s Chuckem v tom autě, jela jsem za Luim, abych mu řekla, že si ho nevezmu.."
"Blair.. Proč?" ptala se nechápavě Serena.
"Luiho miluju, ale ne tolik jako Chucka.. Rozhodli jsme se s Chuckem, že se o to dítě budeme starat spolu.." řekla jsem a začala se zvedat z postele.
"Kam jdeš? Nemůžeš nikam chodit!"
"Jdu se podívat za Chuckem.. A pak se asi půjdu modlit, nic jiného už mi nezbývá.." řekla jsem a vstala. Všechno mě bolelo, ale musela jsem ho vidět. Vzala jsem si na sebe župan a vydala se pryč z nemocničního pokoje.


Došla jsem k místnosti, kde ležel. Všude měl hadičky, byl napojený na přístrojích a nehýbal se. Doktoři mě odmítli pustit dovnitř. "Chucku.." zašeptala jsem. Pak jsem se otočila a zamířila pryč.. Nemohla jsem unést ten pohled a pocit..


Zamířila jsem ke kapličce přímo v nemocnici. Má je spoustu nemocnic. Klekla jsem si k maličkému oláři. Všude byly červené svíčky a i další věci byly do červena. Na zdi visela soška Ježíše.

Semkla jsem ruce a řekla pouhá tři slova. "Nech ho žít.." Hlas se mi lámal.
"Sebral jsi mi mé dítě.. Neber mi i Chucka.. Udělala jsem spoustu hrozných věcí, ale ne tak hrozných na to, abys mne musel takhle trestat. Chuck je to jediné, na čem mi záleží.. Teď už nezáleží na ničem jiném. Prosím.." modlila jsem se. "Miluju ho." řekla jsem na závěr a propukla zase v pláč. Bylo to jako kdyby část mě chyběla. Nejen, že jsem v břiše neměla svoje dítě, taky srdce se mi třepotalo, jako by se bálo, že se začne rozpadat. Měla jsem chuť umřít..


Nevěděla jsem, co bude dál.. Nevěděla jsem nic. Nezbylo mi nic jiného než čekat. Chuck byl jediná věc, na které mi záleželo a neuměla jsem si představit, že bych o něj přišla... Když to konečně vypadalo, že všechno bude v pořádku. Přišla jsem o to nejduležitější.. O moje dítě, nemůžu přece přijít ještě o Chucka.. To ne..


Vrátila jsem se na pokoj. Serena tam pořád seděla, jenže teď u ní seděl ještě Nate a opodál postával Lui. Jakmile mě viděl, vrhnul se ke mně. "Blair, jsi v pořádku?"
"Ne, nejsem." znovu jsem propukla v pláč. "Naše dítě je pryč.."
Serena po mně hodila soucitný pohled a s Natem odkráčeli z místnosti.
"Jak.. Jak je to možné?" ve tváři měl šokovaný výraz.
"Serena říká, že náraz byl příliš silný.. Prý se nedalo nic dělat.."
Objal mne. "Blair.. Je mi to hrozně líto.. Pořád tomu nemůžu uvěřit.. Kam si vůbec jela, kdy se to stalo?" hladil mne po vlasech.
"Jela jsem za tebou.." polkla jsem a snažila se sklidnit roztřesený hlas. "Chystala jsem se ti říct, že si tě nemůžu vzít.. Nebylo by to vůči tobě fér.."
"O čem to mluvíš, Blair?" podíval se na mě.
"Nebylo by to vůči tobě fér, protože... Lui miluju tě, ale.. Je tady Chuck.. Miluju ho víc, a proto si tě nemůžu vzít.. Promiň." řekla jsem a odtáhla se.
"To nemyslíš vážně, Blair.. To nemůžeš myslet vážně.. Co kdybys nepotratila? To by sis taky vybrala jeho?"
"Vždycky bych si vybrala Chucka.. Omlouvám se.." řekla jsem a odstoupila od něj. "Sbohem, Lui.."
Zahlédla jsem jen jeho ublížený výraz. "Sbohem, Blair." řekl a odešel. A to bylo naposledy, co jsem ho viděla..


Lehla jsem si do postele a nechtěla jsem nic jiného než být sama.. Ne, vlastně jsem chtěla umřít.. Přišla jsem o dítě, ublížila jsem muži, který mne upřímně miloval a muž, kterého miluju právě teď bojuje o život.. Můj život byl v troskách.. Chytla jsem se za břicho a pořád jsem doufala, že se tam něco pohne, ale doufala jsem marně.. Stočila jsem se do klubíčka a snažila se nevnímat tu prázdnotu, která ve mně dřímala..


O týden později

Doktor přišel na každodenní vizitu. "Slečno Waldorf, někdo se po vás shání." řekl.
"Kdo?" nakrčila jsem obočí. Věděla jsem, že moje matka to nebude, ta je tady každý den..
"Jmenuje se Chuck Bass."
Vykulila jsem oči. "Chuck? Už-už se probudil? Musím ho vidět."
"Je pořád ve špatném stavu, ale už vnímá a říkal, že vás musí vidět.."
"Můžu za ním?" chtělo se mi vyskočit a rozběhnout se.
"Vzhledem k tomu, že si vás sám vyžádal, můžete. Ale až po vizitě."
Přikývla jsem a nemohla se dočkat, až skončí vizita.


Po vizitě za mnou přišla sestřička s tím, že mě odvede za Chuckem. Vylezla jsem z postele a následovala sestřičku. Zjistila jsem, že Chuck už není na jednotce intenzivní péče a hned se mi trochu ulevilo.
Vešla jsem do pokoje a viděla Chucka. Už neměl v nose hadičky, což asi znamenalo, že může dýchat sám. Vrhla jsem se k němu a chytla ho za ruku. "Chucku.."
Rozzářil se, když mě viděl. "Blair.. Je mi to hrozně líto.."
"Šššt.. ty za to nemůžeš.. Není to tvoje chyba.."
"Jsi-jsi v pořádku?"
"Ne tak docela.."sklopila jsem zrak.
"Co se stalo, co je ti?" zněl ustaraně.
"Já.. Přišla jsem o dítě..." řekla jsem pomalu a opět se rozbrečela.
Pevně mi sevřel ruku. "Blair.. to není možné.. řekni mi, že to není pravda."
"Je.. Chucku.." klekla jsem si a opřela si hlavu o postel, přičemž jsem mu dál svírala ruku.
"Je mi to líto.." zamumlal a já poznala, že pravděpodobně drží slzy. "Jsem tady pro tebe."
"Já vím.." podívala jsem se na něj s uslzenýma očima.
"Miluju tě a vždycky budu."
"Já tebe." zvedla jsem se, ale pořád jsem nepouštěla jeho ruku, sklonila jsem se k němu a políbila ho.
Podíval se na mě. "Sice tady nemám prsten... Blair Waldorf, vezmeš si mě?"
Nebyla jsem schopná promluvit, tak jsem jen přikývla a znovu ho políbila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aria Aria | Web | 18. prosince 2011 v 11:15 | Reagovat

Úžasný!! :-) Miluju Chair jsou úplně boží..:-)..Úžasnej blog.

2 Aria Aria | Web | 18. prosince 2011 v 11:17 | Reagovat

Úžasný!! :-) Miluju Chair jsou úplně boží..:-)..Úžasnej blog

3 B. B. | 5. ledna 2012 v 16:59 | Reagovat

[1]: děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama